Hrobník
Gotschalk je velmi svérázná postava. Ostatně, jak jej práce hrobníka poněkud předurčuje. Je nepostradatelnou i když dost specifickou součástí kláštera. Uvnitř kláštera již viděl a slyšel celou řadu věcí, nad kterými by lecjaký církevní představitel pozdvihl obočí, ale tady se prostě věci dělají jinak a biskup je daleko. Gotschalk se neptá „proč“, prostě plní to, co mu kdo uloží. Pán Bůh nakonec sezdá, zda na světě činí jeho ovečky dle Jeho vůle. Zatímco ostatní na Gotshcalka pohlížejí s pohrdáním, on moc dobře ví, jak osud rozdal karty a věří, že jeho čas přijde. Svoji samotu miluje a lidské osudy kolem něj mu přijdou vlastně strašně nicotné. Gotschalk bude výrazně ovlivňovat osudy lidí kolem sebe, leckomu půjde mráz po zádech, jak jen ho zahlédnou.
„Zajišťování pohřbu, vybavování hrobů, honosnost tryzen – to vše je spíše utěšování živých než pomoc pro mrtvé.“

„Fiat iūstitia, pereat mundus“
–
„Ať se stane spravedlnost, i kdyby měl svět zahynout“