Silná žena zkoušená osudem. Není příkoří, kterého Adelheide nezakusila, snad kromě chudoby. Věrná svému rodu, který již téměř není – jako jedna z posledních Babenbergů čelí hrozbám z mnoha stran. I proto je teď na cestě, aby svojí dceru Odelinde provdala za silný rod. Na cestě jí doprovází i její nejstarší syn – Ernest. Adelheide v něm občas vidí příliš mnoho z jeho otce a tomu je potřeba učinit přítrž.
Na svých ramenou nese velká tajemství i příkoří, se kterými se možná ani doteď nesrovnala. Skoro se zdá, jako kdyby celý život utíkala. Možná před sebou samou a možná před něčím jiným. „Bože našeho života, jsou dny, kdy nám břemena, která neseme, odírají ramena a tíží nás; kdy se cesta zdá bezútěšná a nekonečná, nebe šedé a hrozivé; kdy v našich životech není žádná hudba, naše srdce jsou osamělá a naše duše ztratily odvahu. Zaplav cestu světlem, veď naše oči tam, kde je nebe plné příslibů; nalaď naše srdce na statečnou hudbu; dej nám pocit kamarádství s hrdiny a svatými všech dob; a tak oživ našeho ducha, abychom mohli povzbuzovat duše všech, kteří s námi putují po cestě života, k tvé cti a slávě.“ Aurelius Augustinus „Sanguis Austriae — vis tacita per omnia.“