Leckdo by se mohl divit, že je Bohunka stále svobodná. Tahle krásná žena, která se pohybuje tiše jako lehký letní větřík, je stejně tak i tajemná. Do vesnice kousek od opatství přišla před nějakým časem a koupila a opravila malé stavení na okraji vesnice, které sousedí s hlubokým broumovským lesem. Léčitelka, bylinkářka a někdo možná řekne čarodějnice, ale lidem z vesnice ochotně pomáhá a nejen s těmi tělesnými problémy. Možná se jí většina lidí z vesnice straní a nemá příliš přátel, ale všichni ví, že za Bohunkou mohou přijít kdykoliv a ona si je vyslechne. Jizva, kterou sem tam člověk zahlédne svědčí o tom, že si Bohunka prošla lecčím, nejspíš i válkou a tak se možná není čemu divit, že preferuje ticho a klid tohoto území.
„Člověk je nejdříve zocelen utrpením, aby dokázal unést štěstí – tak jako se hlína vypaluje v ohni, aby dokázala udržet vodu.“ Aurelius Augustinus
„Omnia praeter me ipsum amisi — et flores adhuc ex lacrimis meis crescunt.“