Jako mladá byla chloubou Altenburské větve Wettinů. I dnes její krása přetrvává. Usazená jako diamant v klidné a tiché povaze, která čelila mnohému, její tvář kromě pár vrásek doprovází i stín smutku. Sama vdova, milovaný syn jejího zesnulého manžela, kterého vzala za vlastního, dnes již vládne svému panství po boku manželky, kterou mu vybrala. Ermengard se vrátila ke kořenům, aby mohla pomoci a jako pravá ruka být poblíž své nejbližší přítelkyni markraběnce Margaritě Babenberské. I nyní ji doprovází na cestě.
„Kdo se nenechá přemoci pravdou, bude přemožen omylem.“ Aurelius Augustinus

“Servare fidem etiam in tenebris”