Manželka mlynáře
Helena pochází z nedaleké vesnice, a před několika lety si vzala vdovce – mlynáře Zikmunda. Nejstarší z dcerek švadleny a ševce, se vdala za o mnoho staršího muže z vedlejší vesnice – Jetřichova, který již měl dvě dcery, tedy vlastně tou dobou už jen jednu.
Helena je žena vynalézavá a chytrá, a mlynář je práce poctivá a výdělečná. Navíc jí sňatek se Zikmundem dal postavení a respekt, na který se celý zbytek její rodiny nikdy nevzmohl.
Domácnosti se chopila železnou rukou a je Zikmundovi vhodnou partií. Ale tady určitě Heleniny ambice nekončí. Helena se totiž nikdy nenechala zastavit tím, co po ní ostatní chtěli a svým postavením.

„Čím méně jsou si lidé vědomi svých hříchů, tím zvědavější jsou na cizí. Nehledají, co by mohli napravit, ale do čeho by se mohli chytit. Jelikož nemohou sebe ospravedlnit, jsou pohotovi jiné obvinit.“ Aurelius Augustinus