Kejklířka a tulačka
Veselá, špinavá a nebezpečně vnímavá; umí rozesmát i rozplakat – a možná i vyzradit to, co by mělo zůstat skryté. Ida je žena bez domova, ale se stovkami příběhů. Narodila se v Norimberku, ale byla prodána do kejklířské družiny, když jí bylo osm. Někde cestou se naučila hrát na loutnu, vyprávět vtipy a lhát s okouzlujícím úsměvem. Má dar rozkrývat vztahy ve družině, dělat si z nich legraci – nebo je citlivě pojmenovávat v písních a vidět, jak na to kdo reaguje. Dnes je na cestě s dvorem jako občasný doprovod pro zábavu – ale vnímá všechno, slyší všechno, a pamatuje si všechno. Ráda by získala lepší místo než jen přespání ve stáji. Touží být slyšena a brána vážně. Chce, aby její příběhy nezanikly v prachu cesty. A kdyby mohla změnit život jediné dívky, měla by pocit, že její slova měla váhu. Bojí se, že je zůstane jen šašek. Že smích lidí je ve skutečnosti výsměch.Že ji nikdy nikdo nebude upřímně obdivovat a když jí tleskají, že je v nich víc chtíče než obdivu. Touží po uznání. Chce, aby lidé naslouchali jejím slovům jako pravdě, ne jen jako šaškovině. Smích je její zbraň – ale v srdci se skrývá hlad po respektu.

Radost je vnitřní souhlas s pravdou.
Smích je plášť, kterým zakrývám stíny.