Válečný sirotek
Válečný sirotek. Snad. Nikdo neví přesně a když si jí Erhard přivedl po dlouhých letech ve válce s sebou a choval se k ní jako k svojí dceři, bylo jí již více jak sedm let. Malá, vystrašená holčička s velkýma očima plnýma strachu a prachu. I tak z Isen vyrostla žena, která umí zacházet s mečem, stejně tak jako umí číst v knihách. Nezalekne se ničeho, ještě když má vedle svého otce, který jí vede pevnou, ale spravedlivou rukou. Možná není jako ostatní a možná stále hledá svoje místo na tomhle světě, ale neměnila by, i když, temné noční můry jí provází již od dětství a Isentrud se občas bojí, že se rozpomene…
„Jak velká propast je člověk! Hlavní příčinou jeho poblouznění je to, že nezná sám sebe.“ Aurelius Augustinus
„Mea via nondum scripta est.“