Služebná u markraběnky
Nenápadná, tiše působící žena na dvoře markraběnky, která ale ví, kdo s kým spí, kdo komu lže a kdo co jí – protože to všechno projde kuchyní. Když má špatnou náladu, hodně koření. A říká se, že jednou takhle omylem málem otrávila malého pána muškátem. Ráda by měla jistotu práce a bezpečí. Kdysi, dávno předtím, než přišla do služeb markraběnky, byla vdaná. Její muž – nádeník a opilec – ji jednoho večera udeřil tak silně, že zůstala nehybná na zemi. Sousedé ho dobře znali a mysleli, že ji zabil a v záchvatu vzteku ho na místě zlynčovali. Ale Jitka se probudila. Ve vesnici však nezůstala, o téhle příhodě už nikdy nepromluvila a odešla sloužit do měšťanských rodin a postupně dostala hezké místo na dvoře markraběnky. Ve hře bude u velkých věcí a bude tahat za nitky, i když nikdo nebude tušit, že konce těch nitek drží právě ona. Chce být neviditelným středem všeho dění – tím, kdo ví, co se opravdu děje. Protože moc chutná nejlíp, když o ní nikdo neví. Bude hrát plnou, aktivní hru a bude v centru mnoha věcí.
„Jen láska zná umění jiné obdarovávat a přitom sama bohatnout.“

Jsem, protože mám být.