Služka
Mladá, lehce naivní služka markraběnky s dobrým srdcem, která by nejradši byla její osobní komornou, ale neumí držet jazyk za zuby. Píše si deník – ale potřebuje ho dobře schovat, aby ho nenašly nesprávné oči. Sní o tom, že si ji někdo urozený všimne a vezme ji k sobě jako komornou a přestane být onucí rozmazlené markraběnky. Ve hře bude stát mezi loajalitou a vlastní ambicí, a možná poprvé ochutná, co to znamená zrada. Bude řešit i odvahu vybojovat si své místo. Má strach, že zůstane obyčejná. Bez příběhu. Bez šance být „někým“. Touží být jednou z těch „nahoře“. I kdyby si to musela vybojovat úsměvem, slzami nebo intrikou. Už nikdy nechce prát cizí spodky.
Zákon se píše do srdce, ne na kámen.
Mlčet neznamená nevědět.