Otto je synem své matky. Odvážný, vzpurný a připravený vždy natáhnout pomocnou ruku těm, kteří to potřebují. On i jeho sestra potkali temnotu, kterou jen málo lidí ustojí a tváří tvář ní, zvládne nezešílet a udržet si zdravou mysl. Zocelilo je to a dneska stojí nerozlučně po boku, ať už s mečem v ruce nebo v politických záležitostech. Otto by svojí sestru chránil, ať už by stáli tváří tvář čemukoliv. Oba ví, že temný stín, který se skrývá v neosvětlených zákoutích, roztahuje svoje pařáty i směrem ke světlu. Kdysi měl Otto jít cestou církevní a obléknout kutnu řádových či rytířských řádů. Ale jeho rodina ho potřebuje, teď a tady.
„Jak hrozné je štěstí hříšníka! Zde na světě mne, Pane, řež, bij a pal, jak chceš, ale tam na věčnosti mne ušetři.“ Aurelius Augustinus
“Acies fidelitatis, scutum spei. In lumine latus, in umbra latus.”