rychtář
Ottwin je rychtářem v Dittersbachu již dlouho. Jeho šediny dávají tušit, že pamatuje i velmi smutné období po smrti krále Přemysla, kdy se okolní hvozdy hemžily všelijakou cháskou. Stojí nohami pevně na zemi, snaží se držet pořádek a kázeň ve vesnici. Miluje svoji ženu a doufá, že jim Bůh dá tolik touženého potomka. I přes svůj věk má sílu jako býk a co nezmůže domluvou, zajistí sobě pádnou rukou. Na každého cizáka kouká velmi nedůvěřivě, to už je takový zvyk od těch smutných dob minulých. Kdo to nemyslí s ostatními dobře, se zlou se u něj potáže. Je možné, že si bude muset vybrat mezi spravedlností a vlastním štěstím. Brzy si uvědomí, že pomoc bližnímu svému může přinést velmi mnoho smutku pro ty, na kterých mu záleží. Osud mu přinese situace, kdy jakékoliv rozhodnutí vždy někomu ublíží. On je však musí učinit.
„Cum recte vivas, ne cures verba malorum“
–
„Protože žiješ správně, nedbej na slova zlých lidí“